opět dostat do stavu nekontrolovaného vzteku a smutku. Uběhli asi dvě hodiny a já si vzpomněla, že bych měla zavolat babičce. Mobil mi ale nezvedala a tak jsem si řekla, že jsou třeba na terase nebo už šli spát. Tak jsme tam s Tarou seděli ještě asi další dvě hodiny a stále si povídali. Stále jsme si měli co říct. Je tak skvělá.
Když jsme došli před dům mých prarodičů chytla mě za ruku se slovy, že tu pro mě bude pořád, kdykoliv budu potřebovat mohu se na ni obrátit a nakonec mi dala pusu. Myslela jsem si, že se rozplynu. Stála jsem tam před ní a opět jsem vypadala jako naprostý blbec. Začala se smát a nakonec se se mnou rozloučila. Viděla jsem babičku dívat se z okna z horního patra a tak jsem šla ihned za ní. Byla vyděšená. Divila jsem se co se stalo. Pomohla jsem jí sejít po schodech dolů a společně s ní jsem se posadila na židli do kuchyně. Dívala jsem se kolem a říkala si, kde je dědeček. Nikde jsem ho neviděla a slyšet také nebyl. Zeptala jsem se co se stalo, ale odpovědi se mi nedostalo. Seděla jsem tam s babičkou dlouhou dobu, po chvíli už se m chtělo spát a tak jsem babičku odvedla do jejího pokoje a šla si lehnout. Musela jsem stále přemýšlet nad Tarou. Nad tím krásným a úžasným večerem, ale potom mi naskočila myšlenka co se stalo s babičkou a dědou během mé nepřítomnosti.
Další den ráno kdy se děda neobjevil ani u snídaně a babička byla stále zavřena v svém pokoji mi to nedalo a šla jsem za ní. Znovu jsem se zeptala co se tu předešlý večer stalo a ona opět mlčela. Seděla u okna dívala se ven. Zeptala jsem se kde je děda a ani na tuhle otázku mi neodpověděla. Šla jsem tedy zpět do svého pokoje a zavolala mému otci. Řekla jsem mu, že naprosto nevím co se tu děje a aby ihned s mámou přijeli a zeptali se babičky co se tu stalo oni, protože já naprosto nic nezmůžu. Na to mi odpověděl, že s naší mámou je to naprosto stejné s tím rozdílem, že on je stále doma, ale ona s nikým nemluví a celou dobu je zavřena ve svém pokoj, ale on že vezme bratra a přijedou za námi. Byla jsem mu moc vděčná a tak jsem čekala.