31.1.2015
Ahoj, jsem Lara Hayl a tenhle příběh bude o mě. Je mi 19 a až donedávna jsem bývala celkem normální holka s normální rodinou z normálního města, kde se nic nenormálního nedělo. Tím ‘až donedávna‘ jsem myslela to, že teď už nic normální není. Zavřeli mě do blázince a to naprosto bezdůvodně.
Vše to začalo minulým rokem, kdy jsem přišla ze školy a viděla mámu sedět v kuchyni. Nebylo by to nic neobvyklého, kdyby nebrečela. Což by taky nebylo nic neobvyklého, kdyby jste nebyli zvyklí na to, že vaše máma má vždy chladnou hlavu a snad nikdy jste ji neviděli brečet. Chtěla jsem se zeptat co se stalo, ale neměla jsem žádné zkušeností s tím, jak by zareagovala na mou otázku, tak jsem šla prostě do svého pokoje. Po otevření dveří od toho pokoje jsem zůstala stát s otevřenou pusou a nevěřila vlastním očím. Moje věci byly rozházené po celém pokoji, nic nebylo na svém místě. Obrazy ze zdí byly na zemi a spousta z nich byla roztrhaná. Chtělo se mi křičet, řvát, dupat, všechno možné jen ne zůstat v klidu. Mé oblečení nebylo ve skříni, ale bylo poházené po zemi jako vše ostatní. Začala jsem křičet. Po chvilce zamnou přiběhla máma, chytila mně za ruku a odvedla zpět do přízemí do kuchyně, kde jsem před nějakou dobou viděla sedět ji. Posadili jsme se a já byla stále šokovaná z toho co jsem viděla. Máma se mi podívala do očí a řekla mi vše, co se stalo chvíli před tím, než jsem přišla domů. Řekla mi, že k nám přišel muž, který tvrdil něco o tom, že potřebuje věc, kterou mám já a potřebuje ji nutně a já ji bezdůvodně ukrývám. Prý vypadal velmi zmateně a ona se ho snažila zadržet, aby se nedostal do domu, jenže marně, vběhl do domu, zaútočil na moji mamku, praštil ji do hlavy načež na okamžik ztratila vědomí a on se tak bez problému vloupal ke mně do pokoje. Když se zotavila, muž už byl pryč, pokoj vypadal tak jak vypadá a tak zbývalo jen zavolat policii, která nám stejně s ničím nepomohla.
2025 ©